Tradiční čínská medicína

Historie tradiční čínské veterinární medicíny

Kořeny léčby zvířat pomocí čínské medicíny sahají do raných dob čínské medicíny. A není divu, vždyť význam hospodářských zvířat byl pro tehdejší společnost zcela zásadní.  Za otce čínské veterinární medicíny jsou považováni učenci Sun Yang a Wang Liang, kteří žili v období Jara a Podzimu (770-476 BC). Tito dva učenci položili základy diagnostiky u zvířat, teorie vnitřních a vnějších onemocní, léčebných metod a klasifikace léčebných látek. V období vlády dynastie Suej (581 - 618 AC) byla publikována práce "Chi Ma Niu To Lu Ching" neboli "Pojednání o léčbě koní, skotu, velbloudů a oslů", kde byly popsány způsoby léčby těchto zvířecích druhů. Čínská veterinární medicína pak doznala velkého rozkvětu za vlády dynastie Tchang (618 - 907 AC), a to z důvodu potřeby léčby koní pro vojenské účely. Publikována byla práce nazvaná "Si Mu An Ji Ji" (Sbírka možností jak ulevit trpícím koním). Za dynastie Ming (1368 - 1644 AC) pak vznikl první detailní text zabývající se akupunkturou a fytoterapií koní - "Yuan Heng Liao Ma Ji", který sepsali bratři Yu Ben-Yuan a Yu Ben-Heng (1608 AC). Následovala pak celá řada prací zaměřených na možnosti aplikace čínské medicíny ve veterinární oblasti, nicméně předmětem zájmu byla pouze zvířata hospodářská. Za dynastie Čching (1644 - 1911 AC) pak vznikla práce zaměřená na prasata "Zhu Jing Da Quan" (Kompletní sbírka chorob prasat), a to z důvodu enormního rozšíření prasečích chorob.

Ve 20. století se začali lékaři západní veterinární medicíny zajímat o tradiční čínský léčebný systém a v klinické praxi se tak postupně začaly využívat různé oblasti tradiční čínské medicíny - akupunktura, fytoterapie, tuina a dietetika.

Literatura:

Chen, J. K., Chen, T. T., Beebe, S., Salewski, M. 2012. Chinese Herbal Formulas for Veterians. Art of Medicine Press.